1
28. května 1902, středa, 10 hodin
Auguste Rodin dorazil na nádraží císaře Františka Josefa I. vlakem přes Lutych, Kolín nad Rýnem, Drážďany a Děčín. Následovaly uvítací proslovy, poté cesta na ubytování.

2
Rodin se odebral k ubytování do secesního hotelu Central. Umělec během své první večeře v Praze opatrně zkoumal knedlík a zelí.

3
29. května 1902, čtvrtek
Po snídani navštívil Rodin bez oficialit nejprve svou výstavu v pavilonu S.V.U. Mánes pod Kinského zahradou
…

Udělali jsme výstavu. Jako mnohokrát před tím jsme do ní šli naplno, s totálním nasazením, s výzkumem a s knihou v zádech. Ale tentokrát se stalo něco zvláštního. Neskončilo to vernisáží, nebo jednou komentovanou prohlídkou. Nechcípl pes. Lidi se ozývali, chodili, a o výstavě referovala i média. Kniha, která čtyři roky ležela na NPÚ se vyprodala. Proč to nešlo v roce 2020, kdy jsme se o to tak snažili? A jak by asi takový projekt fungoval jinde mimo Prahu? Nevím. Vše má asi svůj čas. A plno věcí asi vůbec neumíme. Nejen popsat působivě průřezovou výstavu o 300 dílech jednou větou. Bylo to šťastné spojení, dobrá zkušenost a zůstávají hezké vzpomínky. Jsem moc rád, že jsme tu možnost dostali a děkuji všem, kteří to umožnili. (IH)

Výstava se navíc uskutečnila v rámci Trienále SEFO, pod křídly Muzea umění Olomouc, kde se v rámci Trienále otevřela expozice nazvaná Ghetto střední Evropa, mapující činnosti Petra Spielmanna v Bochumi. Koncept volně rekonstruuje pomyslné univerzum Petra Spielmanna, včetně hor videokazet a dalších artefaktů bezprostředně spojených s jeho osobou. Pro širší veřejnost asi náročnější sousto, ale děkuji Báře Kundračíkové za to, že do něj šla a nebála se jej takto pojmout, navzdory možné kritice, která možná přijde. (IH)

Oskar Spielmann

Paul Spielmann

1901–1974

1900–1978
TRAUM IN MEINEM RAUM

28. 6.–18. 12. 2024

Rub Gallery Olomouc

„To jsem já, Kmínový Turek, v téhle kůži se nijak zvlášť necítím, protože s rodnými Mohamedánci nejsem v žádné přízni. Zato s Fatimou, Zorou, Sultánou a Aišou…“ takhle rozpustile veršoval brněnský malíř Oskar Spielmann, který v létě 1931 odplul za žhavým sluncem a exotikou do Alžíru. Jeho příběh spočívá rozprostřen mezi pomyslnými světy Východu a Západu. Německy hovořící Brňan s židovskými kořeny, pod vlivem fatálních událostí druhé světové války nakonec zakotvil na další dvě desetiletí v Alžírsku, odkud však po válce za nezávislost odešel roku 1965 jako pied-noir na jih Francie. Stal se tak nepřímým aktérem dvou zásadních exodů v evropských dějinách 20. století: odsunu českých Němců a odchodu potomků Francouzů z Alžírska.

Již od dob studia ve Vídni na počátku dvacátých let udržoval Oskar Spielmann písemný kontakt s bratrem Paulem, architektem a designérem nábytku. Do Brna, do Drážďan, do Ústí nad Labem, a znovu do Brna, kam Paul prchnul po nástupu nacismu. Oskar psal německy, výjimečně i francouzsky. Paul používal i českou podobu křestního jména Pavel a poslal i několik českých dopisů. Jejich dopisy proudily čtyřicet let mezi Československem, severem Afriky a Francií. Odrážejí každodenní život, ale jsou i vstupenkou za horizont všedního dne. Vykreslují vnitřní svět bratří prostoupený hudbou, literaturou, nenaplněnou touhou po dalších setkáních, ale též jistotou spojení s někým, kdo v dálce tiše chápe a naslouchá.

Oskar Spielmann se od svých vystoupení v Brně, Praze a Bratislavě na rozhraní let 1936 a 1937 do Československa už znovu nevrátil. Jeho díla, která tehdy v Brně u rodičů bezstarostně zanechal, přežila díky obětavému úsilí rodiny jeho bratra Paula. Jedinečná atmosféra dobových brněnských interiérů kombinujících Spielmannovo vidění Maghrebu v interakci s art déco nábytkem Paula Spielmanna nyní znovu ožije v instalaci Rub Gallery Olomouc. V ní pražský vizuální umělec Mark Ther revokuje ducha „brněnského koloniálního salonu“ – do prostoru kde se setkává prvorepubliková nostalgie a orientální féerie, žhavé jižní slunce i domácí pohoda, stesk i snění.

Koncepce výstavy: Ivo Habán, David Voda, Mark Ther

Kurátor: Ivo Habán

Architektura: Mark Ther

Exponáty: Oskar Spielmann, Paul Spielmann

Zápůjčky: Courtesy of Petr Spielmann Archiv, z. s.

Grafika: Jan Herynek

Ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc a nakladatelstvím Arbor vitae

Rub Gallery Olomouc, Komenského 10, 77900 Olomouc www.rubgallery.com

Takovou jsme měli anotaci:

Výstava Oskara Spielmanna (1901–1974) v GAVU Cheb je prvním souborným připomenutím umělce v prostoru někdejšího Československa od roku 1936, kdy se malíř naposledy představil v Brně, Praze a Bratislavě. Německy hovořící rodák z Brna náleží do příběhu meziválečné scény českých zemí. Svým více než třicetiletým pobytem v Alžírsku a v Maroku se zároveň v mnohém vymyká. Po studiích ve Vídni a na pražské Akademii působil v řadách brněnského uměleckého sdružení Scholle. Roku 1931 odjel díky stipendiu do Paříže, odkud pokračoval do Alžíru. Na severu Afriky setrval až do poloviny šedesátých let. Jako pokřtěný katolík s židovskými kořeny se záhy začlenil do alžírské výtvarné scény a stal se stabilní součástí prezentací umění francouzské severní Afriky. Roku 1945 obdržel prestižní alžírskou uměleckou Grand Prix, která definitivně stvrdila jeho status alžírského umělce. V Alžírsku, kde působil také jako středoškolský pedagog, setrval i v prvních letech nezávislosti. Přesto zemi nakonec opustil a závěr života prožil v jihofrancouzském přístavním městě Toulonu.

Středoevropan Spielmann se stal součástí tzv. alžírské školy a do značné míry se identifikoval s arabskou kulturou. Jeho umělecký odkaz vytvořený na sklonku koloniální éry propojuje kulturní světy pomyslného Západu a Východu. Výstava představuje na osm desítek maleb a velkoformátových kvašů z institucí i soukromých sbírek. Přibližně polovinu děl se podařilo zapůjčit z francouzské části pozůstalosti umělce, většinu Spielmannových prací spatří současné publikum v České republice vůbec poprvé. (IH)

Jablonecký rodák Fred Hartig se do Smržovky přiženil v roce 1926 a stal se součástí místního spolkového a uměleckého života. Ve volné tvorbě zachycoval své nejbližší okolí, zejména krajinu a řemeslníky nebo dělníky při jejich činnosti. Dalším velkým okruhem byla malba náboženská. Jeho práce mohlo publikum znát z výstav konaných v Jablonci, Liberci či Drážďanech. Ve Smržovce byl mimo jiné známý jako autor ilustrací pro místní kroniku nebo rozměrného oltářního obrazu v dnes již neexistujícím evangelickém kostele.

Představen je výběr z díla ze soukromí a sbírky jabloneckého Muzea skla a bižuterie z doby dvacátých a třicátých let 20. století. (AH)

Celý projekt se odehrával v období covidu, formou online meetů a emailů, v permanentní nejistotě uskutečnění a s rizikem návštěvnického fiaska v případě uzavření galerií. Výstava se otevírala snad druhý den po uvolnění přísných opatření v Nizozemsku. Do poslední chvíle nebylo jasné, jestli vůbec otevřená bude. Krátce na to došlo k ruské agresi na Ukrajině, která mě uvrhla do deprese a pochybností o smyslu našeho počínání. Navzdory tomu mi celý projekt dodal především sebedůvěru, že neviditelná práce dává smysl a někdo ji chápe. (IH)

Komorní výstava malíře Eugena von Kahlera představuje devět děl, která vznikla v rozmezí let 1903 a 1911. Nejstarší je ještě ovlivněné symbolismem a postimpresionismem, nejmladší olej Bazar v Tunisu zachycuje atmosféru arabského tržiště a směřuje k abstrakci. „Dnes můžeme spekulovat, kam by se Kahlerova tvorba ubírala, pravděpodobně by se však zařadil po bok prvních abstrakcionistů vedle Františka Kupky nebo právě Vasilije Kandinského,“ dodává autorka výstavy Anna Habánová. Obrazy Eugena von Kahlera nikdy nebyly v Liberci k vidění, na uměleckém trhu se takřka nevyskytují. Ve veřejných sbírkách jsou zastoupeny jen ojediněle a ani liberecká galerie bohužel žádný ve své sbírce nemá. Důvodem tohoto stavu je jak brzká malířova smrt v roce 1911, tak rozprášení Kahlerova díla v důsledku událostí 2. světové války. Obrazy jsou pro libereckou přehlídku zapůjčeny ze soukromé sbírky, která je v tomto kontextu nejen v českém prostředí naprosto výjimečná.

Eugen von Kahler se narodil v roce 1882 v Praze do židovské rodiny majitele cukrovaru Maxe Kohna a jeho manželky Ottilie Bondyové. Náležel tak k silné generaci malířů, která se začala na umělecké scéně prosazovat po roce 1900 a přinesla s sebou moderní způsob malby. První zkušenosti získal u malíře Heinricha Jakesche v Praze, rychle následovalo studium na Akademii v Mnichově a zejména opakované pobyty v Paříži. Kahler se stal právoplatným členem diskuzního kroužku při Café du Dom. 

Díky intenzivním kontaktům do mnichovského prostředí a první samostatné výstavě v Mnichově v říjnu 1911, dva měsíce před svou smrtí, se Kahler nesmazatelně zapsal do dějin moderního výtvarného umění. V posledním roce svého života byl zařazen do výběru výstav budoucího uskupení Der Blaue Reiter. Jeho členové v této době stáli na počátku nově vznikající abstrakce. K tomuto uměleckému názoru také směřoval výtvarný projev Eugena von Kahlera. Až do své brzké smrti na sklonku roku 1911 cestoval také do Berlína nebo Belgie a Londýna a navštívil Tunisko, Egypt a Alžír. Jeho tvorba byla ovlivněna moderním viděním, zejména německým expresionismem a francouzským fauvismem. Jeho život byl zásadně ovlivněn tuberkulózou, se kterou bojoval 11 let. (AH)